čtvrtek 30. listopadu 2017

Značku pro tebe, jestli mě vytáhneš

Ódinovo dítě
Siri Pettersen



Dívka a plíseň z kopců jdou,
pojď v náruč mou, pojď v náruč mou.
Plíseň prosí, až tvář se rdí,
však dívka „ne“ dí. 
(str. 226)



Norská autorka Siri Pettersen v roce 2013 vpustila do světa první díl fantasy trilogie Havraních kruhů a podle ohlasů se dá říci, že vystřelila šíp, který nemohl minout svůj cíl. Za první díl své trilogie obdržela Fabelprisen, což je ocenění, které se uděluje nejlepší norské knize v žánru sci-fi a fantasy. Nechybí ani nominace na Cenu norského ministerstva kultury pro debutanty, Cenu knižních blogerů a v neposlední řadě nominace na Cenu knihkupců. Už samotným úvodem shrnuto podtrženo, Havraní kruhy si svým prvním dílem zajistily slibnou budoucnost.


„Jen hlupáci si volí strany. Zůstaň na svojí straně a budeš žít dlouho.“ (str. 267)

Ódinovo dítě vypráví příběh, v němž vystupuje v hlavní roli dívka se skutečně neobvyklým jménem, ve kterém jsem si až s neuvěřitelnou rychlostí našla zalíbení. Řekněte sami, slyšeli jste už o jméně Hirka? Krátké, úderné, neobvyklé a skvěle zapamatovatelné. Hirka žije spolu se svým otcem na samotném okraji vesnice, a přestože má srdce na tom správném místě, nepatří mezi její nejoblíbenější obyvatele. Ano, uznávám, zní to trošku jako klišé. Přesto se nenechte zmýlit. Tentokráte je to trošku jinak. Hirka nemá něco, co všichni kolem ní mají. Co všichni berou jako samozřejmost a co patří k jejich samotné podstatě. Chybí jí ocas. Ale to je vlastně jen pouhopouhý začátek.

Autorka pro nás vytvořila vskutku impozantní svět, který je do sebemenšího detailu promyšlený - a vlastně se není čemu divit, jelikož jí námět a samotný příběh zrál v hlavě dlouhých deset let. 


„Cítila, jak se jí tělem rozlévá teplo, a usmála se. Tohle je chuť země. Přesně jako čaj. Takhle se nejvíc ze všeho přiblížím pocitu při přimknutí.“ (str. 133)

Vy, kteří jste už Ódinovo dítě četli, byste mohli dát hned v úvodu zapravdu mé drobné připomínce k ději. Siri Pettersen nás totiž bez žádných dlouhých okolků vhodí přímo do příběhu a nezaobírá se žádnými vysvětlivkami. A je tak na čtenáři a na jeho bystrosti, jak dlouho mu bude trvat, než se v celém příběhu zorientuje. Uznávám, že i mně nějakou chvilku trvalo, než jsem se pořádně stébla chytila a pochopila jsem, kdo je kdo a kdo kde má své místo. Přesto.



Jak jsem zmínila výše, norská autorka má příběh neskutečně promyšlený, a proto na otázku, o čem kniha vlastně je, není zcela jednoduché odpovědět jednou větou. Mohla bych sice říct, že je to příběh, ve kterém hraje velkou roli dívka, která nemá ocas a skutečnost, že ho nemá, uvede do pohybu neskutečné množství věcí, přesto je to zcela nedostačující odpověď. 

V knize je totiž vytvořen zcela nový a tudíž neokoukaný svět Ymslanda, kterému vládne a ovládá jej určité spektrum lidí - Rada. Je to svět, jehož obyvatelé jsou aetlingové oplývající Silou, kteří věří ve Vidoucího a jemuž se i zodpovídají.  Autorka disponuje tolika novými a vymyšlenými pojmy a názvy, že vám téměř celý fantasy svět doslova a do písmene rozkvétá před očima a jakmile se v něm zorientujete, nebudete ho chtít opustit. Koneckonců tak, jako jsem nechtěla ani já. 


„Asi potřebuju... aby mi někdo ukázal, jak se zachází se Silou. Do Obřadu už nezbývá moc času a...“ (str. 96)

Přestože se musíte v několika stranách zorientovávat ve všech těch nových pojmech sami, je příběh neskutečně čtivý a bezesporu zajímavý. Věřím, že si patnáctiletou hlavní hrdinku oblíbíte. Nečekejte žádné fňukání ani žádnou heroistickou povahu. Je to zkrátka silný charakter, který je navzdory svému věku větrem ošlehaný. Konečně jakási tvrdohlavá, drzá a občas vzpurná hlavní hrdinkaA protože je Ymslanda vskutku velký svět, je jasné, že tu nenajdete jen Hirku a další obyvatele. Velký prostor tu dostávají i další charaktery, které si s velkou pravděpodobností oblíbíte, anebo vám kvůli nim budou vstávat chlupy na rukou.


Pokud jste dosud k tomuto severskému fantasy nepřičichli, udělali jste chybu, to vám musí být snad jasné. Nejenže za přečtení stojí, ale troufám si tvrdit, že si zaslouží čestné místo v knihovně. Za mě rozhodně ano, ano, ANO

                                                      
Ódinovo dítě
Autor: Siri Pettersen
Originální název: Odinsbarn
NakladatelstvíHost
Rok vydání: 2016
Překlad: Jitka Jindřišková
Počet stran: 568
                                                      


Ódinovo dítě seženete za skvělou cenu 
v eshopu Dobré knihy v sekci fantasy!



3 komentáře:

  1. Pěkná recenze, o knize jsem přemýšlela, ale nakonec jsem usoudila, že se nejedná o nic pro mě. Tvoje recenze mě ale nalákala, a tak se po celé sérii ještě jednou a pořádně podívám a třeba si ji i přečtu. :))

    OdpovědětVymazat
  2. je to takova trosku jina fantasy, ktera sice netrha nervy, ale presto je tak zajimava :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Téhle sérii se stále vyhýbám, ale šanci dostane, pokud ze mě bude rychločtenář, tak třeba hned na jaře. Každopádně se mi strašně líbí styl obálek této série. Přijdou mi krásné. :-)
    Super recenze. :-)

    OdpovědětVymazat