středa 21. června 2017

Co znamená vidět a mít někoho rád, proto jaký doopravdy je

Tíha vesmíru
Jennifer Nivenová



Podle něj jde vždycky hlavně o obličej.

Jen o obličej.

Protože obličej je mapa života. 

(214)






Americkou autorku Jennifer Nivenovou pravděpodobně znáte a určitě vám nebudu muset nijak zvlášť představovat její Všechny malé zázraky, úspěšný young adult román, při jehož psaní čerpala ze svých zkušeností. Mé dojmy z tohoto románu si můžete přečíst zde. Další  a žánrově stejný počin na sebe nenechal dlouho čekat a nedávno nám nakladatelství YOLI vydalo Tíhu vesmíru, román, který mnoho z nás s velkým očekáváním vyhlíželo. A jaké téma a hlavní hrdiny si pro nás Jennifer přichystala tentokrát? 

Prohlížím si kolemjdoucí kluky. Třeba to bude támhleten, anebo možná tenhle. V tom spočívá krása tohohle světa. Ani tenhle kluk, ani támhleten pro mě v tomhle okamžiku nic neznamenají, ale už brzy se potkáme a změníme svět, jeho i můj. (24)

V Tíze vesmíru se dostáváme na Van Burenovu střední školu a dostáváme se tam právě ve chvíli, kdy se tam chystá nastoupit Libby Stroutová. Libby Stroutová, kterou jste v minulosti mohli zahlédnout ve všech amerických novinách s ne příliš lichotivým titulkem. „Nejtlustší teenagerka Ameriky“. A teď, když se odhodlala opět nastoupit do školy, se bojí, že v ní všichni uvidí či poznají tu holku, kterou museli vysekat z jejího vlastního domova za pomoci jeřábu. A přestože od onoho osudného dne zhubla mnoho kilo, stále by potřebovala několik kilo shodit. Ale ani její váha nemění nic na tom, že chce zažít strasti a radosti střední školy a zapojit se do dění "tam venku".

Zabloudím pohledem k mladšímu bráškovi. „Lidi jsou hnusný z nejrůznějších důvodů. Někdy jsou prostě hnusný sami o sobě. A někdy jsou hnusný proto, že na ně byli hnusný zase jiný lidi, a oni si to pak zase vybíjejí na ostatních, i když si to třeba sami neuvědomujou. Někdy jsou hnusný, protože se bojí. A někdy se rozhodnou, že budou na ostatní hnusný dřív, než budou ostatní hnusný na ně. Prostě jsou hnusný v sebeobraně.“ (77)
Jak už to tak bývá, na každé střední škole se nachází nějaká elita, do které by snad každý chtěl jednou patřit. Do této partičky patří i Jack Masselin. Kluk, který chodí s krásnou holkou, kluk, který má několik super kámošů, a kluk, který se kolikrát chová tak, jak se vlastně ani sám chovat nechce. A proč? Nechce dostat nálepku outsidera, nechce získat takový status, který by mu pobyt ve škole znepříjemňoval a kde by ho šikanovali. Jenže proč by se měl bát? Odpověď je svým způsobem jednoduchá, přesto by na ni nikdy nikdo nepřišel. Jack trpí prosopagnosií - přestože vidí výborně, není schopný rozeznávat lidské obličeje a bojí se to ostatním přiznat.

Osudy těchto dvou teenagerů se na Van Burenově střední střetnou a vězte, že jak Libby, tak i Jack se budou muset postavit čelem svým nedostatkům, přestože oni sami jsou s nimi smíření. Avšak kolikrát ty nedostatky nebolí tak, jak moc bolí to, když se vám pokouší ublížit lidské bytosti kvůli své povrchnosti a kvůli tomu, že jste jiní.




Jack a Libby se v kapitolách mezi s sebou střídají a tím, že jsou kapitoly mnohdy rozdílně dlouhé (a že jsou některé opravdu kratičké), máte pocit, že jste superčtenáři a čtete závratnou rychlostí - jeho pohled střídá pohled její a zase naopak a stránka letí za stránkou. Přestože má Tíha vesmíru přes 400 stránek, nebude vám dělat problém ji přečíst během několika dní. 


„Neznamená to, že místo obličeje vidím prázdný místo. Vidím oči, nosy, pusy. Jenom si je nedokážu přiřadit ke konkrétním lidem. Nedokážu to co ty, když si lidi v duchu vyfotíš a uložíš si v mozku jejich podobu pro příště. Já si je vyfotím, jenže ta fotka okamžitě letí o koše. Ty si člověka zapamatuješ po prvním nebo druhým setkání, ale já jich potřebuju sto. Nebo se mi to nepovede vůbec. Je to jako amnézie nebo jako snažit se rozeznat lidi podle rukou.“ (159)

Obě hlavní postavy jsou svým způsobem jedinečné. Libby, která je sice velká navenek, ale o to větší osobností je uvnitř, ať už svým odhodláním, vtipem, odvahou či nebojácností a vášní. Je jí všude plno, a její hlášky vám kolikrát vyvolají úsměv na tváři. A Jack, kterého si zapamatujete kvůli jeho handicapu a jeho boji s ním. Oba tvoří moc pěknou knižní dvojici, kvůli které si (naštěstí) nebudete rvát vlasy z hlavy a nepotečou vám potoky slz (na rozdíl od jiné knihy, že?). Oba dva plní své poslání a snaží se nám všem ukázat, co znamená doopravdy vidět a mít někoho rád.


Knížek ze školního prostředí je podle mého názoru mnoho a je poměrně důležité každou novou knihu od těch ostatních nějakým způsobem odlišit. Pravděpodobně právě proto autorka v Tíze vesmíru použila kromě obezity a s ní spojené šikany i téma prosopagnosie, o které jsem až do Tíhy vesmíru vůbec neslyšela. A abych řekla pravdu, ze začátku mi dělalo problémy se do Jackovy situace vžít. Bylo to pro mne něco nového a svým způsobem jsem nedokázala pochopit, jak člověk nedokáže rozeznávat své nejbližší. S tímto problémem mi vcelku pomohl výše sepsaný odstaveček, který mi dané téma o něco více přiblížil a mně se do Jackovy situace podařilo o něco více vžít. Od Jennifer to byl skvělý tah, jak lidem přiblížit poměrně rozšířený problém, který mnoho z nás ani neznalo a o kterém byste určitě neřekli, že jím trpí každý padesátý člověk!



Zajímavost:
Prosopagnosie, méně formálně pak obličejová slepota
Lehcí prosopagnostici se naučí uložit si do paměti omezený počet tváří
(tak, jako by se jiní učili třeba rozeznat jeden kámen od druhého), jiní zápolí s poznáváním členů vlastní rodiny a v extrémních případech i s poznáváním vlastní tváře.

Většina prosopagnostiků se brzy naučí se svým problémem vyrovnat. Rozeznávají lidi podle takových znaků, jako je účes, hlas, chůze nebo tvar těla. Vyhýbají se místům, kde by mohli nečekaně narazit na někoho, koho znají. Předstírají, že jsou hluboce zamyšlení, když jdou po ulici. Chovají se přátelsky ke každému - nebo k nikomu. 
(zdroj)



Tíha vesmíru má snad vše, co by young adult román mít měl. Plno krásných a pozitivních myšlenek, zajímavou dvojici, romantické jiskření a poselství, které by mohlo nejen mnohým středoškolákům otevřít oči a zamyslet se nad sebou a svým chováním. Je to zkrátka love story, která má své poslání!


                                                      
Tíha vesmíru
Autor: Jennifer Nivenová
Originální název: Holding Up the Universe
NakladatelstvíYoli
Rok vydání: 2017; originál: 2016
Překlad: Anna Křivánková
Počet stran: 408
                                                      

Za recenzní výtisk děkuji Euromedia Group!


4 komentáře:

  1. Úžasná recenze! Od autorky jsem četla zmiňované Všechny malé zázraky, které mě nadchly. Konečně tedy vím o čem je Tíha vesmíru. Až se mi naskytne příležitost ji přečíst, nebudu váhat. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju za pochvalu! Všechny malé zázraky byly skvělé a Tíha vesmíru je také povedená, určitě po ní mrkni :)

      Vymazat
  2. Jeje, já ještě nečetla ani Všechny malé zázraky :-D Ale tohle vypadá hodně zajímavě, díky za pěknou recenzi :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti líbí! :) Na léto je knížka jako stvořená :) Určitě se po ní nezapomeň mrknout :)

      Vymazat